1   Taberský les

Hustá mlha zakrývala výhled na víc než pár kroků. Po listech stékaly těžké kapky na větve a na zem. Všechny zvuky zněly tlumeně. Na to, že by se mělo blížit poledne, bylo pod stromy příliš šero a ani občasné mýtinky dojem příliš nevylepšovaly.

Kousek od cesty se rozhrnulo křoví a v něm se objevila postava. Těžký plášť z nevydělané kůže prozrazoval psance, stejně jako dlouhý tesák v pravici. Muž, nijak starý, spíš odrostlý hoch, se opatrně zastavil a naslouchal. Chvíli se zdálo, že i větří.

Těžký vesnický vůz stál napříč přez cestu, herka, stále ještě zapřažená, zjevně spásla vše na co dosáhla a teď vyčerpaně čekala na nějaký zázrak, nebo na nevyhnutelný konec, těžko říci. Cestu dopředu zahrazovalo několik kmínků spojených do jehlanu kusem provazu, na kterém se houpal kus hadru nasáklý sraženou krví - znamení, ves, či snad městečko, ke kterému cesta směřovala uchvátil do svých spárů mor, či jiná cholera.

Kočí se zřejmě snažil vůz otočit a zvolit jinou cestu, když ho napadla smečka woodenů. Jeho mrtvola ležela kus od vozu, bič a dlouhý nůž stále ještě v zaťatých pěstích. Woodeni se běžně lidí stranili a bylo těžké nějakého zahlédnout, či vystopovat, ale čas od času se, neznámo proč, sebrali z většího území a vytáhli na plenit. Jeden wooden nebyl příliš nebezpečný, ale desítce naráz by těžko odolal i zkušený rváč. A byly zvěsti o smečkách tak velkých, že zmasakrovaly i knížecí skupinu bojovníků. Někteří je měli za zvířata, jiní za démony, další je nazývali lesním lidem, ale mnoho o nich nikdo nevěděl. Několik jejich mrtvol se tu válelo taky, malé zkroucené postavičky vzdáleně podobné dětem, s dlouhýma rukama a zelenou kožešinou. Kolik jich dostal kočí a kolik zemřelo při rvačce o kořist nebylo na první pohled zřejmé a ani na tom moc nezáleželo.

Z vozu byla stržena plachta, většina nákladu vyrabována, část se válela potrhána všude okolo, když smečka dosáhla svého, většinou se opět rozpadla a ti, kdo nájezd přežili se se svou kořistí ztratili v lese, takže do dalšího výpadu po nich nebylo ani vidu ani slechu.

Janek, jak se mladík nazýval, se otočil za sebe a řekl: "Je tu klid, nic nehrozí. Tenhle nešťastník tu už musí ležet den, nebo dva. A nezdá se, že by tu kdo mezitím projel. Aspoň snad zjistíme, kde vlastně jsme."

Z lesa za ním se postupně vynořili i další...

2   Jako ostří nože tenká hranice mezi životem a smrtí

Život je život a smrt je smrt. A pak je místo mezi nimi, hranice, která je tenká jako ostří nože. Kdo ji opravdu spatří, ten je změněn. Ale většinou se mezi živé nevrátí.

Nicméně mnozí se vrátili a změny, kterými prošli, byly různé. Někdo získal schopnost zranění léčit, jiný působit, někdo se dokázal skrýt, jiný najít skryté, někdo dokázal zahlédnout odraz věcí budoucích, jiný věcí minulých, někdo prostě zešílel.

I míra schopností a jejich projevy se u jednotlivých lidí lišily, někdy jen stěží postřehnutelně, někdy jako den a noc.

Možná se tím někdo zabýval podrobněji, či spíše je jistě, že takových bylo víc, nejen před Velkou Válkou, ale zejména v jejím průběhu, kdy hlad po vědění a moci rostly do netušených výšin, stejně jako zástupy těch, kteří se k této hranici přiblížili, či ji překročili.

Nepochybně o tom bylo popsáno mnoho stran, ale zda se zachovaly aspoň nějaké dnes nejspíš nikdo neví. Nebo ví a žárlivě tu znalost střeží.

Co lze říci s určitostí je, že občas se tyto schopnosti přenášejí i na některé potomky, ačkoli ne vždy a patrně nikdy v plné míře. Opakované zahlédnutí oné hranice někdy přidá schopnosti nové, jindy posílí, či pozmění ty stávající.

Je snadné tu tenkou hranici přehlédnout, když pozorovatel již umírá. Je těžké ji spatřit u cizího, ale ani tehdy ta změna není bez rizika, že pozorovatel tu čáru i tak překročí a již se nevrátí.

Řadu schopností, zvláště slabších, dokáže jejich držitel celkem snadno použít i několikrát za den, ale tento počet nebývá vysoký a je-li překročen, vybere si svou daň, stejně jako pokus použít schopnost se zvýšeným účinkem. Mírné prekročení osobních limitů většinou působí jen únavu či bolesti, větší může otevřít staré rány, či způsobit nové, ale i přinést zmrzačení či smrt.

Navíc každé použití přináší vzpomínku na onu hranici a může se stát, že se dotyčný znenadání octne na její nesprávné straně a již tam zůstane. Čím víc přepíná své síly, tím je toto riziko větší.